Manpages

JMÉNO

intro − Úvod do uživatelských příkazů

POPIS

Sekce 1 popisuje uživatelské příkazy a nástroje, např. nástroje pro manipulaci se soubory, shelly, kompilátory, webové prohlížeče, prohlížeče a editory obrázků a souborů, atd.

Všechny příkazy navracejí při ukončení návratovou hodnotu. Tuto hodnotu lze testovat (např. ve většině shellů obsahuje proměnná $? návratovou hodnotu naposledy vykonaného příkazu) a zjistit tak, zda příkaz skončil úspěchem. Je konvencí, že návratová hodnota 0 znamená úspěch, zatímco nenulová návratová hodnota znamená, že příkaz byl neúspěšný. (Podrobnosti jsou uvedeny v wait(2).) nenulová návratová hodnota může být v rozsahu 1 až 255 a některé příkazy používají různé hodnoty pro uvedení důvodu selhání příkazu.

POZNÁMKY

Linux je druh Unixu a všechny uživatelské příkazy na první pohled pracují v Unixu stejně jako v Linuxu (a FreeBSD a mnoha dalších Unix−like systémech).

Linux má GUI (graphical user interfaces; grafické uživatelské rozhraní), kde se dá ukazovat, klikat a přetahovat a snad i něco udělat bez přečtení spousty dokumentace. Tradičním Unixovým prostředím je CLI (command line interface; příkazová řádka), kde se vypisují příkazy, které říkají počítači, co má dělat. To je rychlejší a účinnější, ale nejprve je nutné zjistit, jaké příkazy jsou k dispozici. Níže je uvedeno nezbytné minimum pro začátek.

Login
Abyste mohl pracovat, pravděpodobně se nejprve musíte přihlásit (login), tj. zadat své uživatelské jméno a heslo. Viz též login(1). Program login potom spustí shell (interpret příkazů). V případě přihlašování v grafice se objeví obrazovka s nabídkami nebo ikonami a shell v okně lze spustit kliknutím myši. Viz též xterm(1).

Shell
Příkazy se píší shellu, interpretu příkazů. Ten není zabudovaný, je to jen program a je možné si zvolit jiný shell. Každý má svůj oblíbený. Standardním shellem je sh. Viz též ash(1), bash(1), csh(1), zsh(1), chsh(1).

Typická relace může vypadat takto:

knuth login: aeb
Password: ********
% date
Út Srp 6 23:50:44 CEST 2002
% cal
Srpen 2002
Ne Po Út St Čt Pá So
1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31

% ls
bin tel
% ls −l
celkem 2
drwxrwxr−x 2 aeb 1024 srp 6 23:51 bin
−rw−rw−r−− 1 aeb 37 srp 6 23:52 tel
% cat tel
maja 0501−1136285
peter 0136−7399214
% cp tel tel2
% ls −l
celkem 3
drwxr−xr−x 2 aeb 1024 srp 6 23:51 bin
−rw−r−−r−− 1 aeb 37 srp 6 23:52 tel
−rw−r−−r−− 1 aeb 37 srp 6 23:53 tel2
% mv tel tel1
% ls −l
celkem 3
drwxr−xr−x 2 aeb 1024 srp 6 23:51 bin
−rw−r−−r−− 1 aeb 37 srp 6 23:52 tel1
−rw−r−−r−− 1 aeb 37 srp 6 23:53 tel2
% diff tel1 tel2
% rm tel1
% grep maja tel2
maja 0501−1136285
%

a tady stisknutí CTRL−D relaci ukončilo. % zde znamená výzvu příkazové řádky (prompt) — shell tak říká, že je připraven vykonat další příkaz. Prompt může být různě upraven a může napříkald obsahovat uživatelské jméno, aktuální adresář, čas, apod. Přiřazení PS1="Co dál, pane?" změní prompt na zadaný tvar.

Viděli jsme, že existují příkazy date (zobrazí datum a čas) a cal (zobrazí kalendář).

Příkaz ls vypíše obsah aktuálního adresáře — řekne jaké soubory tam jsou. S volbou −l bude výpis dlouhý, bude obsahovat vlastníka, velikost, datum a práva, která mají lidé pro čtení a/nebo zápis do souboru. Například soubor "tel" je velké 37 bajtů, jeho vlastníkem je aeb, vlastník jej může číst i zapisovat, ostatní pouze číst. Vlastník a práva mohou být změněni příkazy chown a chmod.

Příkaz cat zobrazí obsah souboru. (Jméno je odvozeno z "concatenate and print" ("spoj a vytiskni"): všechny soubory zadané jako parametry jsou spojeny a poslány na "standardní výstup", kterým je zde obrazovka terminálu.)

Příkaz cp ("copy" − "kopírovat") zkopíruje soubor. Naopak příkaz mv ("move" − "přesunout") jej jen přejmenuje.

Příkaz diff vypíše rozdíly mezi dvěma soubory. V uvedeném případě nevypsal nic, protože žádné rozdíly nebyly.

Příkaz rm ("remove" — "odstranit") smaže soubor — buďte opatrní! je pryč. Není tu žádný koš apod. Smazaný znamená ztracený.

Příkaz grep ("g/re/p") najde výskyt řetězce v jednom nebo více souborech. Zde našel Majovo telefonní číslo.

Cesty a aktuální adresář
Soubory jsou uspořádány ve stromové struktuře, hierarchii souborů. Každý má svou cestu("pathname"), která popisuje cestu od kořene stromu (který se jmenuje /) k souboru. Taková úplná cesta může být např. /home/aeb/tel. Používat stále úplné cesty by bylo nepohodlné a jméno souboru v aktuálním adresáři lze určit i jen pomocí poslední složky cesty. Proto "/home/aeb/tel" lze zkrátit na "tel", pokud je aktuálním adresářem "/home/aeb".

Příkaz pwd vypíše aktuální adresář (Pozn.překl.: zkratka z "print working directory").

Příkaz cd změní aktuální adresář. Zkuste "cd /" a "pwd" a "cd" a "pwd".

Adresáře
Příkaz mkdir vytvoří nový adresář.

Příkaz rmdir odstraní prázdný adresář. Pokud adresář není prázdný, postěžuje si.

Příkaz find (s poněkud košatou syntaxí) najde soubory se zadaným jménem nebo jinými vlastnostmi. Např. "find . −name tel" bude hledat soubor "tel" a začne v aktuálním adresáři (který se nazývá "."). A "find / −name tel" udělá to samé, ale začne v kořenovém adresáři. Rozsáhlé prohledávání několikagigabajtového disku je časově náročné a tak může být lepší použít locate(1).

Disky a souborové systémy
Příkaz mount připojí souborový systém, který se nachází na nějakém disku (nebo disketě, CD−ROMu apod.) do hierarchie souborů. A umount jej zase odpojí. Příkaz df řekne, kolik zbývá na disku volného místa.

Procesy
V Unixových systémech běží najednou mnoho uživatelských i systémových procesů. Ten, se kterým právě pracujete běží v popředí, ostatní v pozadí. Příkaz ps ukáže, které procesy jsou aktivní a jaká mají čísla. Příkazem kill se jich lze zbavit. Bez žádné volby je to přátelský požadavek: prosím jdi pryč. Ale "kill −9" následovaný číslem procesu znamená okamžité zabití. Procesy běžící v popředí mohou být často ukončeny stiskem CTRL−C.

Získávání informací
Existují tisíce příkazů a každý z nich má mnoho voleb. Je zvykem, že příkazy jsou dokumentovány v manuálových stránkách, (jako je tato), takže příkaz "man kill" vypíše dokumentaci příkazu "kill" (a "man man" vypíše dokumentaci příkazu "man"). Příkaz man posílá text přes pager, kterým je obvykle less. Pro přesun na další stránku stiskněte mezerník, pro ukončení stiskněte q.

V dokumnetaci se obvykle na manuálové stránky odkazuje jménem a číslem sekce, např. man(1). Manuálové stránky jsou hutné a s jejich pomocí snadno zjistíte zapomenuté podrobnosti. Pro začátečníky jsou vhodnější jednodušší texty s více příklady.

Spousta GNU/FSF software je provázena info soubory. Napište "info info" pro úvod do používání programu "info".

Speciální témata jsou často rozebrána v HOWTO. Podívejte se do /usr/share/doc/howto/en a pokud tam najdete HTML soubory, použijte prohlížeč.

DALŠÍ INFORMACE

standards(7)

TIRÁŽ

Tato stránka je součástí projektu Linux man−pages. Popis projektu a informace o hlášení chyb najdete na http://www.kernel.org/doc/man−pages/.